Vizuální zkouška

Jednoduchá, levná a přitom velmi účinná metoda pro kontrolu povrchových vad. Základem jsou znalosti pracovníka, který provádí kontrolu o problematice kontrolovaného objektu, o předpokládaných typech vad a jejich možných polohách. Nutná je též znalost měřících technik pro zjištění parametrů vad a znalost kriterií pro hodnocení nálezů.

Vizuální zkouškou lze zjišťovat jak stav výrobku po jeho dohotovení (např. svary), tak případné změny stavu vyvolané provozem (trhliny, koroze, mechanické poškození)

V principu je založena na zjišťování světelného nebo barevného kontrastu v místě vady.

Vizuální zkouška se dělí dle způsobu pozorování na kontrolu přímou a nepřímou a na kontrolu místní, nebo všeobecnou.

Vizuální kontrola místní:

Kontrolují se například svary, návary, odlitky, nebo povrch jednotlivých součástí apod.

Vizuální kontrola všeobecná:

Jedná se o kontrolu celků, například rotorů turbín, ocelových konstrukcí, potrubí apod.

Vizuální zkouška přímá:

Provádí se pouhým okem, nebo optickými pomůckami (například boroskopem, nebo fibroskopem), jejichž konstrukce nemá přerušenou optickou dráhu.
Spočívá v pozorování povrchu okem, případně lupou se zvětšením 3 – 6x. Lze ji aplikovat 
na přístupných i nepřístupných površích. Předpokladem je dostatečné osvětlení 500 – 1000 Lx. Dostatečnost pozorovacích podmínek se ověřuje například viditelností linie 0,5 mm široké na kontrolovaném povrchu. 
Linie musí být patrná ve všech pozorovacích směrech a vzdálenostech. Jako ověřovací linii lze 
použít např. čáru tužkou o Ø 0,5 mm (“Pentelkou”)
Zjištěné vady lze měřit speciálními měrkami, nebo běžnými rozměrovými měřidly.

Boroskopy – trubka se zabudovaným optickým systémem. Kontrola možná pouze v přímém 
směru. Výhodou je snadnější orientace v kontrolovaném prostoru.

Fibroskopy – obraz je veden za pomoci vláknových světlovodů. Tyto umožňují zavést optiku 
do nejrůznějších ohybů a malých otvorů do značné vzdálenosti.

Vizuální zkouška nepřímá:

Provádí se zařízeními, kde je optická dráha přerušená.

Slouží ke kontrolám nepřístupných povrchů za pomocí digitálních endoskopů, kamer apod.

Ohebné endoskopy bývají vybaveny možností dálkového ovládání pohybu koncové části pro 
snadnější zavádění a usnadnění pozorování. Nevýhodu - rastrování obrazu lze eliminovat pouze použitím kvalitních a moderních endoskopů (fibroskopů). Orientace v prostoru vyžaduje zkušenou obsluhu. Nepřímou vizuální zkoušku je možné též provádět za pomocí fotoaparátů, nebo videokamer, které jsou do pozorované oblasti transportovány různými manipulátory. Takto získaný obraz je možno dále počítačově zpracovávat a zjišťovat tak velikost napadených ploch, úbytků a podobně. Použití pokročilého endoskopu umožňuje měření rozměrů vad pomocí stereoskopických objektivů – viz kapitola „Prohlídka vnitřních povrchů endoskopem“.